3. ŘÍJNA (JAK SE VE SLUMU LÉČÍ TUBERKULÓZA)

Na vrátnici se potkávám s Francisem, terénním sociálním pracovníkem Seva Kendry. Je dopoledne, slunce praží o sto šest a my máme namířeno do nedaleké chudinské čtvrti. Muslim quarter (v překladu muslimská čtvrť) je na indické poměry relativně „čistý“ slum.

Čímž mám na mysli hlavně to, že v uličkách se většinou dá procházet suchou nohou po betonovém nebo asfaltovém povrchu, případně chodnících vyskládaných cihlami či sutí. Bláto nás naštěstí minulo, což je v právě končící sezóně dešťů celkem dobrá zpráva. Ale není to tady žádná idyla: kontaminovaná voda, neexistující kanalizace, všudypřítomné odpadky, potulující se zvířata, špína a prach. A čerstvý vzduch by sem mohli dovážet.
Valná část místních je muslimské víry, ale setkáte se tady i s hinduisty a křesťany. Bez rozdílu pro všechny ale platí, že to hlavní se vždy odehrává venku, před domem, na ulici. A tak i kalkatské děti provozují typickou zářijovou aktivitu, totiž pouštění papírových draků, kteří v lehkém větru překvapivě dobře plachtí. Procházíme kolem všemožných obchůdků – pekařství, cukrářství, opodál stojí kovárna, šicí dílna, vedle zase chlapi řežou dřevo. Kolorit místa doplňuje koza, která se tvrdohlavě postavila na hromadu vysypaných modravých plastových krytů a pokouší ohryzat několik z nich. Když jsem mluvil o chybějící kanalizaci, není to tak, že by tu nebyla úplně zastoupená, slum se totiž rozkládá kolem centrálního kanalizačního řadu. V kombinaci s tímto a všudypřítomnými odpadky, které jsou umocněny zetlelými těly mrtvých zvířat se místním skutečně nedýchá snadno. Rešení? obyvatelé pálí uhlíky a díky kouři bývá potlačen výskyt hmyzu a nepříjemného zápachu. Nemá to jednoduché tato metropolitní fauna.

Míříme do maličkého zděného přízemního domku, kde na dvaceti čtverečních metrech žije rodina s několika dětmi. Doma (ve slumu slouží jako stavební materiál vše od cihel, přes kameny a dřevo po plasty a další materiál, který prokáže nosné či jiné užitečné vlastnosti) je však jen jedna z dcer jménem Edlina, která se již čtvrtý měsíc léčí z tuberkulózy a právě hlídá svého mladšího bratra, odhadem asi čtyřletého. Přišli jsme zkontrolovat, jak se jí daří a jestli všechny předepsané léky užívá tak, jak má. Všechno probíhá podle plánu a po krátkém rozhovoru mě Francis vede na nedaleké místo, kde žije jistá paní Manju Shaw.  Je středního věku a léčí se ze stejné nemoci. Léčba ale probíhá trochu jinak, protože medikamenty jsou sem vždy třikrát týdně přineseny právě terénním pracovníkem a přímo před jeho zrakem je pacient spolyká. Děje se tak třikrát do týdne, vždy v úterý, čtvrtek a sobotu. Na několik minut se stávám svědkem jejich rozhovoru: pacientka se ptá na to, co dělat pokud se po aplikaci léků dostaví zvracení.

Pokračujeme dál a ulička střídá uličku, vždy když si myslím, že už nemůžeme jít užším místem, objeví se ulička, která procvičí naši ohebnost. Jak již bylo řečeno život a každodennost se zde musí sdílet a proto není možné procházet tímto místem, a udržet si odstup. V jednu chvíli se u mne zastaví asi šestiletý kluk, který tráví přestávku na ulici před školou, a ptá se mě bengálsky na moje jméno a na to, jak se mám. Když mu ve stejném jazyce odpovím, přiřítí se asi čtyři další děti a náhle se ocitám pod palbou dalších otázek, jimž už nerozumím. Snažím se přepnout do angličtiny, ale v té chvíli už je kolem mě dav lidí, kteří se ke mně snaží prodrat, někteří mi chtějí podat ruce, jiní na mě něco pokřikují. Je nejvyšší čas popojít dál, proto se dávám do chůze a... oni jdou za mnou! Quo vadis, Indie?

Opět sami jsme až po několika minutách, poté, co přejdeme dvě další ulice. Francis mě vede k poslední dnešní zastávce. Před jedním z domků se dáváme do řeči s rodiči jisté Sandye Shaw, u níž se před časem objevila bulka na těle, a existovalo podezření na TB. Seva Kendra tuto dívku proto zařadila do léčebného programu. Poté jí mohla být vydána průkazka, díky níž může podstoupit první vyšetření na klinice, jenž nemoc potvrdí nebo vyvrátí. Rodina ale řešila problém s časovou kolizí mezi vyučovacími hodinami ve škole a ordinační dobou na klinice: kvůli tomu se už jednou na kliniku neúspěšně vydali. Nyní však na základě domluvy dopravu zajistí Seva Kendra, což je pro dívčiny blízké mnohem jednodušší.

Loučíme se a vracíme se zpět, dnešní úkol je splněn. Cestou procházíme dalšími velmi úzkými uličkami, zdi několikapatrových budov jsou i vysoko nad zemí vystavěny těsně vedle sebe. Tady dole je sice skoro šero, zato příjemně chladno.