8. ZÁŘÍ (MOBILNÍ KLINIKA, JAMSHEDPUR)

V naší nemocnici v Bhilaipahari jsem dostal nabídku zúčastnit se jednoho z výjezdů mobilní kliniky, které jsou vypravovány do vybraných chudinských čtvrtí. Vznikl díky tomu další článek, tentokráte reportážního charakteru.

Směřujeme do jedné z kolonií v blízkosti železničního nádraží v Jamshedpuru. Terénní auto se kymácí ze strany na stranu, v nezpevněné silnici jsou totiž hluboké díry způsobené prudkými dešti z posledních dnů, ale i přetíženými náklaďáky, které tudy vozí všemožné komodity. Na železničním přejezdu musíme několik minut čekat, přednost má pomalu se šinoucí nákladní vlak vezoucí tuny uhlí z nedalekých dolů. Kromě bláta a kaluží jsou všude kolem hromady odpadků a rozbujelá vegetace. Už tak výrazný kolorit tohoto místa podtrhují nedaleké komíny chrlící hustý černý dým. Na přední sklo hlasitě klepou dešťové kapky. Je to k nevíře, ale i tady žijí lidé.

V sanitkách přijíždíme do zdejšího komunitního centra, což je omšelý jednopatrový přístřešek s několika místnostmi a azbestovou střechou. Auta zaparkujeme na přilehlém dvoře a sestry začínají vynášet přivezené léky a vybavení. Lidé z okolí by o nás měli vědět, mobilní kliniku oznamuje i banner u vchodu, avšak dlouhé minuty nikdo nepřichází a zdá se, že jsme tady zbytečně. Teprve po hodné chvíli přichází první člověk, starší muž nesoucí tašku. Usedá na židli pro pacienta a nesměle začíná popisovat své obtíže. Nic mu nerozumím, protože mluví hindsky, ale alespoň tiše poslouchám. Po nějaké chvíli konverzace s lékařem začíná používat gestikulaci, aby upřesnil své obtíže, jimiž jsou vysoký tlak a zažívací problémy.

Déšť mezitím zeslábl a tak si procházím celý areál. Na blátivém dvoře kromě pár velkých stromů nic neroste. Potulující se psi pokorně hledají potravu, případně dobrou pozici pod některým z aut, což je vhodná destinace pro přečkání nepřízně počasí. Za domem jsou schovány latríny a nepořádek, zatímco nízká zídka odděluje místo od okolní chudinské čtvrti. Když se vrátím zpět, s díky odmítám nabídku čaje majíc v živé paměti nedávnou zkušenost s jídlem na podobně „čistém“ místě. Tehdy mě to stálo jednu noc strávenou v nemocnici a pět dní strávených s antibiotiky. Tentokrát raději ne… 

Nakolik to vypadá na počáteční neúspěch, postupně se začínají hrnout davy lidí. Možnost nechat si zdarma udělat základní vyšetření nedaleko od svého bydliště je přece jen příliš zajímavá na to, aby zůstala bez povšimnutí místních. Přicházejí všechny věkové kategorie, muži i ženy. Většina z nich má některé příznaky cukrovky, problémy se zažíváním, zrakem, a objevilo se i nachlazení, což v období dešťů není nezvyklé. Vyskytují se i střevní problémy, průjmy a žloutenka, které jsou dílem nevalných hygienických návyků a stravovacích možností. Celkové číslo příchozích pacientů se zastavilo na 150 a proto se akce, která byla původně plánována na dvě a půl hodiny, protáhla skoro na dvojnásobek času.